Učitelky z džungle

Učitelé a šamani z džungle jsou in. Můžete třeba zvracet po konzumaci liánového čaje nebo olizovat žáby. A nebo se držet při zemi, být za estéty a pěstovat orchideje. Je to asi delší, ale rozhodně ne horší cesta. A přinese to spoustu nečekaných objevů.

Ale vyjasněme na začátek jednu věc. To, co běžně koupíte v květinářství, jsou sice taky orchideje, ale z džungle si toho zrovna moc nepamatují. Jsou to takzvané multihybridy, tedy kříženci několika druhů nebo dokonce rodů. Namnožené jsou pak nikoliv ze semen, ale z meristémů, což je v podstatě klonování. Jsou to takový rostlinní androidi. Nicméně mohou posloužit jako výborná "gateway drug" a přivést vás k závislosti na daleko tvrdším kalibru - čistě botanických druzích.

Pokud máte pocit, že na vás teď mluvím amazonsky a nerozumíte nic, tak si místo místo multihybridu dosaďte francouzského buldočka a místo botanické orchideje vlka. Buldoček se sice taky občas lehce rozvzpomene na vlka v sobě, ale pokud se chcete naučit něco vlčího vy, není to zrovna ideální učitel.

Asi ne každý chce mít doma vlka, ale rostliny, díky bohu, komunikují na daleko jemnější úrovni. Často na tak subtilní, že spousta lidí raději komunikuje s anděly nebo kameny, místo aby se bavili s kytkami. Pro mě jsou rostliny dokonalým propojením pasivního přijímání okolních vlivů a jemné, leč velmi vytrvalé aktivity, se kterou jsou schopny vytrvat a prosperovat i v naprosto nemožných podmínkách nebo vyhodit odnož z kousku zcela uschlého kořene. Možná proto je obtížnější se na ně naladit - lidi zvládají většinou udržet jen jeden pól. Proto mohou být srozumitelnější skrz naskrz pasivní kameny. A rostliny pocházející z džungle mají téhle specifické energie v sobě spoustu. Mohou vás provést po svém světě a naučit, kde můžete ubrat a kde se neohroženě pustit vlastní cestou.

Co jsem se od svých orchidejí zvládla naučit?

Prolomit omezení

Jsou to neskutečně vynalézavé kytky. Nutí vás porušovat pravidla, protože nejsou žádné zaručené návody, jak těm princeznám z džungle vytvořit ideální podmínky. Internet je plný zcela protichůdných rad, včetně těch, že bez skleníku nebo specializovaného vybavení na to máte zapomenout. Dlouho jsem tomu věřila a zůstávala u multihybridů, které jsou šlechtěné speciálně do běžných interiérů. Ale pořád mě to tak nějak ponoukalo, až to jednoho dne přišlo. Doteď si pamatuju to nadšení a zároveň úlevu, když jsem se rozhodla, že přece "můžu taky". Že se můžu pustit sama do džungle, že je to jen na mě a že si můžu pořídit cokoliv. Do té doby mi to přišlo skoro jako svatokrádež.

Možná máte taky nějakou oblast, která vás láká, ale máte pocit, že je rezervovaná jen pro vyvolené, kteří mají adekvátní vybavení/vzdělání/zázemí/zkušenosti. To, co opravdu potřebujete, je ale zájem a chuť se učit. Ne, nepůjde vám to proto, že jste to nikdy nedělali (mám Pippi ráda, ale zaštiťování se touhle citací už tolik ne). Půjde vám to proto, že se otevřete něčemu novému a překročíte strach ze selhání. A proto, že se budete ochotni naučit všechno, co je potřeba.

Uzemnění

To je dost paradoxní, protože orchideje jsou epifyty a nerostou (až na některé rody) v zemi. Je to legrační pozorovat, jak občas doslova "odchází" z květináče. Prostě vyhodí kořeny, které začnou v okolí hledat adekvátní oporu a když ji najdou, tak se celá kytka začne rozrůstat daným směrem a přesouvá se. Já jsem vzdušná taky dost, kořeny zapouštím každou chvíli jinde a proto si možná taky rozumíme. Jenže v paneláku to není jako v džungli nebo ve skleníku botanických zahrad, takže hrabání v hlíně, respektive v substrátu, si užijete i u orchidejí. Sázíte, přesazujete, zjišťujete, že kupované substráty stojí za prd, tak si začnete míchat svoje...

Pozorujete kořeny, napřed se na ně bojíte sáhnout, protože ta kytka zaručeně zemře, po nějaké době už pohmatem poznáte dobrý kořen od špatného, už víte, co máte udělat, aby kytka nezemřela, i když jí část kořenů odstraníte...A nemůžete u toho přemýšlet nad nesmrtelností chrousta, protože ty kořeny jsou křehké a lámat ty zdravé není dobrý nápad...

Soustředění se na kořeny je jedna z nejlepších meditací, co znám. Potřebujete propojit fokus, fyzickou sílu a jemnost. Podle stavu kořenů mícháte substrát a ladíte se na rostlinu. A u toho vám dojde, že byste asi měli občas opečovat i své kořeny. A kde je vůbec máte. Co za ně považujete a na co je používáte. Jste spíš epyfit nebo terestrit? Ve vzduchu nebo v zemi?

Hledat svoje místo

Pokud bydlíte v paneláku a ani nemáte balkon, tak máte ty nejpitomější podmínky prakticky pro všechny druhy botanických orchidejí. Jsou nadšenci, kteří nakoupí led grow světla a zvlhčovače nebo postaví skleněné vitrínky, aby vytvořili ideální podmínky. A pak jsou lidi jako já - kteří se snaží s těma kytkama domluvit.

Brzy zjistíte, že se nemůžete spolehnout na ničí zkušenost, protože je naprosto nepřenositelná. Rostliny totiž vnímají okolí dost specifickým způsobem (a daleko víc a intenzivněji, než si myslíme). Přendáte je z jednoho parapetu na druhý a už je všechno jinak. Tady si nejlíp uvědomíte tu jejich dvojakost. Jak jsou zároveň citlivé a přitom nesmírně odolné. Jak umí čekat na správný čas. Jak vám dokážou odpustit spoustu chyb a pak se najednou odporoučí bez rozloučení (protože jste si něčeho nevšimli). Drží vás v přítomnosti, protože na rozdíl od vás perfektně vyhodnocují okolní podmínky a vy se to musíte naučit taky. Světlo, teplo, vlhkost, proudění vzduchu...Věci, které normálně vůbec nevnímáme, protože máme "důležitější věci na práci" jsou najednou ty naprosto zásadní. Kytky vás vtáhnou k podstatě vašeho fyzického prožívání a donutí vás ucítit, jestli rostete na správném místě. Jestli vám třeba taky něco nechybí. Jak vypadá vaše okolí a jestli vám prospívá. Já začala mimojiné i daleko víc - a jinak - uklízet. A ani jsem nepotřebovala Marii Kondo. Kytky jsou totiž daleko schopnější průvodci osobním rozvojem než hromada takových komerčních guruů. A navíc jsou nefalšovaně krásný.